Dům soli a smutku// recenze
Autor : Erin A. Craig
Počet stran : 400
Žánr : fantasy, romantika, thriller
Orig. název : House of Salt and Sorrows
Anotace : Dvanáct sester, které stíhá kletba. Annaleigh žije se svými sestrami, otcem a nevlastní matkou na panství Highmoor. Dřív bylo sester dvanáct, čtyři z nich však potkal tragický osud. Jedna smrt byla nešťastnější než druhá – smrtelný pád, utonutí, epidemie moru... V okolních vesnicích se vypráví, že rodina je prokletá a smrt mladých dívek mají na svědomí znepřátelení bohové. Annaleigh těmto pomluvám nevěří, stejně tak si ale nemyslí, že by šlo o tragické nehody. K tomu všemu navíc její zbylé sestry každou noc navštěvují tajemný bál, kde tančí až do úsvitu v blyštivých střevíčcích a okouzlujících šatech a Annaleigh si není jistá, zda by je měla zastavit, nebo se k nim naopak přidat. Protože s kým to její sestry vlastně tančí? Nezbývá než přijít na to, co panství Highmoore skrývá, a odvrátit blížící se hrozbu, než dostihne i Annaleigh...
Hodnocení : Na doporučení Terky, která snad poprvý přečetla dřív něco než já jsem se do toho pustila a... já nevím. Hlavní hrdinka mi byla sympatická měla jsem ji ráda, Cassiana jsem žrala a ten příběh mě zaujal. Líbilo se mi, jak je v tom fantasy, hororovo-thrillerova linka a jeste romantika - tím je to dost originální. Bohužel střed knihy mě nijak zvlášť neoslovil a četla jsem to protože jsem musela. Pořád mě to bavilo, ale už ne tolik jako předtím, četlo se to mnohem hůř a postrádalo to, co na začátku. Neříkám, že jsem se nebála, bála jsem se teda strašně, ale tak četla jsem to asi ve dvě ráno, takže proč se divím že jo. Od konce druhé třetiny už to bylo zase lepší, bavila mě ta chemie mezi hlavními hrdiny, nebylo to nijak přetažené a ubíhalo to normálně. Poslední dobou mi přijde, že ty konce jsou někdy hrozně zbytečně vyhrocené, ale tady mi to kupodivu nevadilo, ba jsem to dokonce ocenila. Zakončení povedený. Poslední kapitolka to tak zachránila, ale celkově to nebylo špatné, taková nadprůměrná knížka.
4*/5*
Terce a ostatním lidem se to líbilo o dost víc, sice nevím proč se to nelíbilo tolik mně, ale 100 lidí 100 chutí, co?